DÍL II. – Slánská politika 2014 – 2016

DÍl I. – Když volič rozdá karty

Sestavení rady a vedení města

DSC03775V předchozí části tohoto článku jsme se dostali až k sestavování rady a vedení města na podzim 2014.

Sestavení rady o sedmi členech nebylo jednoduché, ale nakonec se v koalici dosáhlo shody. Včetně jména asi nejvíce diskutovaného, kterým byl dr. Peška. To jsem komentoval již v prvním díle článku. Zde k tomu ještě doplním, že po roce a půl práce rady města se dr. Peška jednoznačně zařadil mezi nejvýkonnější členy rady. Objem práce jím odvedené pro město je úctyhodný a výrazně přesahuje standard neuvolněného radního, který se ještě věnuje svým pracovním aktivitám.

Novou koalici tvořilo pět stran. Čtyři z nich se dostaly do pasti, kdy voliči odsunuli jejich kandidáty připravené na uvolněnou funkci mimo zastupitelstvo.
Jediným řešením tedy bylo na post starosty delegovat zástupce ČSSD Pavla Záloma. Teprve později nám došlo, že šlo o kandidáta kategorie D.1 (viz rozdělení v Díle I.). To však nebylo zdaleka to nejhorší.
Na post neuvolněného místostarosty (ve své manažerské pracovní pozici zůstal na plný úvazek) usedl zástupce ANO Pavel Zlámal. Jak se ukázalo, šlo o kandidáta kategorie E. Bohužel pro město.

Plán na obsazení postu dalšího místostarosty Milanem Grohmanem nevyšel. Do zastupitelstva vstoupil na kandidátce ODS. Po zvážení výsledku voleb a s ohledem na možné varianty sestavení nového vedení města došel k závěru, že pro město bude nejvíce užitečný, pokud nabídne své bohaté zkušenosti s chodem agendy úřadu nové koalici a pomůže jí s řízením chodu města. To navzdory staré koalici. Tento krok vyžadoval obrovskou osobní odvahu. Stará koalice masivním nátlakem na pana Grohmana dosáhla svého a on svou kandidaturu stáhl.

 

Slánský paradox

Po několika týdnech či prvních měsících bylo čím dál jasnější, že ve Slaném došlo k paradoxní změně. Za 15 let starostování dr. Rubíka platilo, že město mělo velmi inteligentního, nesmírně pracovitého, schopného a charismatického starostu. To nelze zpochybnit. Zároveň ale starosta koncentroval veškerou moc a rozhodování do svých rukou. Rada města se tak postupně stala pouze kosmetickým doplňkem starosty. Smutného vrcholu tento stav dosáhl v polovině roku 2013, o tom dále.

Po roce 2014 nastala opačná situace. Rada města byla složená z aktivních, pracovitých a velmi schopných členů. Dokázali odvádět množství práce jak individuálně, tak jako kolektivní orgán. O jejich nasazení svědčí množství jednání rady proběhlých za rok a půl. Slabým místem se však ukázal nový starosta Zálom. Člověk, který se projevil jako málo pracovitý a neschopný. Na jednání rady docházelo i k tomu, že nevnímal, co se projednává a na dotazy radních nedokázal reagovat. Na jednání rady města chodil starosta Zálom často zcela nepřipraven!

 

Je potřeba říci, že nový starosta to ze začátku vůbec neměl jednoduché. Každému muselo být jasné, že první řízení schůze nezvládne tak, jako mnohaletý starosta. Stará koalice využívala každé chyby a nezkušenosti nového starosty. Připomeňme, že po zvolení P. Záloma starostou nikdo z řad staré koalice nezatleskal novému starostovi. To se stalo poprvé v tomto století. Nově zvolenému vedení města v historii vždy tleskala i opozice. To není o politice, ale o elementární lidské slušnosti.

 

Nové vedení města, které nastoupilo po předchozím mnohaletém starém vedení v čele s ODS, to nemělo snadné. Ukázkové bylo přebírání kanceláře starosty. Po skoro ročním účinkování předchozího starosty Hrabánka po něm v kanceláři nezůstal prakticky žádný papírový nebo elektronický dokument, který by mohl nový starosta Zálom převzít.

Stará koalice si nenechala ujít jedinou příležitost k zesměšňování a dehonestaci nového starosty. O nějakém byť minimálním období hájení nemohlo být ani řeči. Nová koalice věřila, že starosta se potřebuje v nové funkci aklimatizovat a postupně se zlepší jeho veřejný projev, řízení schůzí a praktické řízení svěřeného úřadu. Že to prostě přijme jako výzvu.

No a jak se starosta Zálom zhostil svého úkolu? O tom až v třetím díle.

DÍL III. – Paranoidní starosta

 

Autor: Martin Jelínek, USZ ve Slaném