Unie pro sport a zdraví ve Slaném Vám přináší jako první exkluzivní rozhovor se svým kandidátem na starostu Michalem Kozelkou. Michal působí své první volební období jako člen Zastupitelstva města, Rady města a v neposlední řadě jako předseda Výboru pro Parkovací dům. A jelikož jedna z největších kauz v historii města dospěla, především díky jeho angažmá v roli zástupce města, ke zdárnému konci, rozhodli jsme se ho na toto téma vyzpovídat.
DOTAZ: Právní bitva s dodavatelem Parkovacího domu je díky Tvé skvělé práci po letech soudních tahanic konečně jednou pro vždy za námi. Jaké jsou Tvoje aktuální pocity?
ODPOVĚĎ: Pocit je to k neuvěření. Kauza Parkovacího domu se stala poměrně zásadní součástí mého života. Ovlivnila moje rozhodnutí před čtyřmi roky a stala se hlavním impulsem pro můj vstup do světa komunální politiky. Od samotného začátku kauzy o Parkovací dům jsem cítil morální povinnost se v soudním sporu angažovat. Byl jsem to totiž právě já, kdo na veřejném zasedání Zastupitelstva města vyřkl nahlas názor, že smlouva, na základě které město Slaný nabylo Parkovací dům do svého majetku, je neplatná. Tehdy bývalý starosta Ivo Rubík rozhodl, že celou věc musí rozhodnout nezávislý soud.
Dlouho jsem si myslel, že jediným dosažitelným řešením v dohledné době může být jedině mimosoudní ukončení sporu. Poté, co padly všechny moje pokusy o smírné řešení, bylo jasné, že spor skončí u soudu. Nikdo však tehdy netušil, v jak složitý spor se celá věc promění.
DOTAZ: Většina Slaňáků Parkovací dům zná jako kontraverzní stavbu města, nicméně o podstatě soudního sporu zase veřejnost tak moc informací nemá. Můžeš nám ji tak trochu přiblížit? O čem celá ta právní bitva vlastně byla?
ODPOVĚĎ: Město v minulosti za Parkovací dům zaplatilo již cca. 50 mil. Kč. Firma KOMA INDUSTRY s.r.o. se dožadovala doplatku dalších 37,5 mil. Kč. Bohužel celý spor narostl o astronomické úroky z prodlení a náklady řízení. To v součtu nyní činilo téměř neuvěřitelných 60 mil. Kč, které by město za nefunkční Parkovací dům muselo doplatit!!!
Obrana města vycházela z toho, že smlouva o dílo podepsaná tehdejším starostou Rubíkem byla neplatná, protože nesplňovala požadavky Zákona o obcích. Během prvních řízení před Okresním soudem na Kladně se ukázalo, že soudy se shodují na neplatnosti smlouvy. Bylo ale nutné vyčíslit výši tzv. „bezdůvodného obohacení“. Jinými slovy stanovit skutečný majetkový prospěch města po nabytí Parkovacího domu do svého majetku na základě neplatné smlouvy.
Dodavatel požadoval doplacení kupní ceny coby ceny bezvadného díla. Já argumentoval, že městu žádný majetkový prospěch nevznikl, protože Parkovací dům není v takové podobě, v jaké si ho město objednalo (tj. automatický, bezobslužný). V té době již bylo jasné, že pro soud bude rozhodující znalecký posudek.
DOTAZ: Znamená to, že konečnou cenu tedy stanovil soudní znalec?
ODPOVĚĎ: Právě znalecké dokazování bylo důvodem, proč soudní spor trval několik let. K vyčíslení skutečné hodnoty se vyjadřovala celá řada znalců. Ve věci bylo vypracováno 7 znaleckých posudků. Divili byste se, jak rozdílné vnímání problému znalci měli. Jejich vyčíslení hodnoty, podle které měl soud rozhodovat se pohybovalo v rozmezí od 0 do 90 mil. Kč.
Někteří znalci tvrdili, že se jedná o dílo, jehož cenu stačí ponížit o slevu za vady a nedostatky.
Další znalci Parkovací dům viděli jako zmařenou investici, na jejíž provoz muselo město ještě doplácet. Mým úkolem bylo s právním zástupcem přesvědčit soud o tom, že tento pohled je ten správný.
DOTAZ: Co tedy rozhodlo o tom, který ze zpracovaných posudků je ten správný?
ODPOVĚĎ: Zkoumání znalců bylo nutné sjednotit. Znamenalo to nastudovat kompletní projektovou dokumentaci, zadávací dokumentaci a soudní spis o patnácti stech stranách. Důkladně se s tím seznámit a sehnat potřebná stanoviska mnoha dalších odborníků a znalců z celé řady oborů, která moje tvrzení dokládala. Krok po kroku jsem musel do problematiky našeho Parkovacího domu zasvětit desítky dalších lidí.
DOTAZ: I přesto však soudy celé roky rozhodovaly průběžně v neprospěch města. Můžeš vysvětlit proč?
ODPOVĚĎ: Ano, dlouhé roky jsem se bránil především nepřízni Okresního soudu na Kladně. Na tamější půdě jsme dokonce 2 x za sebou utrpěli porážku a Okresní soud nám uložil vždy povinnost zaplatit žalovanou částku poníženou pouze o jakousi minimální slevu za vady díla. A jelikož se k dané povinnosti musely připočíst úroky z prodlení a náklady řízení, jednalo se vždy o částku přesahující 30 mil. Kč. V tu dobu nezbývalo nic jiného než se proti nepříznivým rozsudkům odvolat k soudu vyšší instance.
DOTAZ: Město tedy uspělo v odvolacím řízení a soud své rozhodnutí změnil?
ODPOVĚĎ: Proces odvolání byl rovněž velmi složitý, vše proběhlo ve dvou kolech. Během prvního odvolání vrátil Krajský soud spor zpět na Kladno s tím, že není možné potvrdit jeho závěry. Okresnímu soudu uložil zkoumat jaký městu vznikl skutečný majetkový prospěch a zda vůbec nějaký, když už za nefunkční Parkovací dům zaplatilo dodavateli cca. 50 mil. Kč. Bylo nutné přezkoumat znalecké posudky, popř. vypracovat další – revizní.
DOTAZ: Takže spor se vrátil zpět na Kladno, ale druhé rozhodnutí Okresního soudu bylo stejné?
ODPOVĚĎ: Bohužel, druhý rozsudek Okresního soudu byl ještě horší. V prvním kole nám uložil soud povinnost zaplatit téměř 31 mil. Kč plus příslušenství, ale v kole druhém tato povinnost vyrostla o další zhruba 3 mil. Kč a úroky. V ten moment bylo město podruhé „na lopatkách“ a situace nevypadala vůbec dobře.
DOTAZ: Nicméně naštěstí ani druhé rozhodnutí Okresního soudu na Kladně nebylo konečné?
ODPOVĚĎ: Ano, bylo nutné se obrnit a v boji pokračovat. Podat druhé odvolání proti nepřiznivému rozsudku, rozbít argumentaci znalců, kteří vypracovali znalecký posudek s velmi pochybnými závěry a zajistit posudek revizní. Jak jsem naznačil, ke znaleckému posudku, o který Okresní soud na Kladně opřel své rozhodnutí, jsem měl mnoho výhrad. Byl jsem tak donucen obrátit se na příslušný odbor Ministerstva spravedlnosti ČR a na jejich postup podat stížnost.
A protože další průtah celého sporu generoval astronomické navýšení konečného verdiktu především o miliónové úroky z prodlení a náklady řízení, dožadovali jsme se v druhém kole odvolacího řízení změny rozsudku, nikoliv opětovného vrácení sporu zpět na Kladno (což bývá mnohem běžnější varianta v soudní praxi). Pro takové rozhodnutí však musíte odvolacímu soudu předložit dostatečnou argumentaci a důkazy. A to se podařilo.
DOTAZ: Krajský soud nakonec na Tvoji argumentaci přistoupil. Na jaře letošního roku dokonce skutečně žalobu firmy KOMA definitivně zamítl. Proč ani toto nebylo rozhodnutí konečné?
ODPOVĚĎ: Rozhodnutí Krajského soudu se sice stalo pravomocné, ale protože již neexistoval žádný řádný opravný prostředek, kterým by se žalující strana mohla domáhat změny rozsudku, využila firma KOMA tzv. mimořádný opravný prostředek a podala dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. To vše o prázdninách signalizovalo další pokračování sporu a jeho přesah do dalšího volebního období. Statisticky totiž Nejvyšší soud v Brně rozhoduje takové případy v rozmezí 6-12 měsíců.
O to větší překvapení nastalo, když jsem zjistil, s jakou rychlostí se Nejvyšší soud v Brně s dovoláním firmy KOMA vypořádal. Během jednoho měsíce po jeho podání, bylo dovolání žalobce s konečnou platností odmítnuto!
Nejvyšší soud v Brně tak udělal pověstnou tečku v této letité kauze a město se tak s definitivní platností ubránilo povinnosti za nefunkční Parkovací dům doplácet desítky miliónů.
DOTAZ: Michale, obrovské poděkování nejen za Unii pro sport a zdraví, ale za všechny Slaňáky, kterým osud Parkovacího domu není dodnes lhostejný. Tvůj primární cíl jsi neočekávaně splnil během jednoho volebního období, máš tedy vůbec dostatek motivace pro město i nadále pracovat?
ODPOVĚĎ: Děkuji. Tak samozřejmě, jsem za konečný výsledek rád. Byť jsem v takový konec věřil od samotného začátku, rozhodně jsem neočekával, že se mi to podaří ještě před volbami. Uznání a poděkování si ale zaslouží i celá řada ostatních lidí, kteří se na kauze podíleli. Osobně bych chtěl poděkovat především Mgr. Radku Vachtlovi a jeho týmu z právní kanceláře AK VACHTL, kteří převzali spor po svých předchůdcích.
A moje další působení? Ano, mám dostatek motivace a rozhodně chci navázat na svoji čtyřletou práci v Radě města a Zastupitelstvu. Město musí dořešit, jak s budovou Parkovacího domu naloží – a já chci být u toho. Vidím zde ale celou řadu dalších problémů, kterým město v dnešní době bude čelit. Jsou to především témata, na která upozorňujeme v programu Unie pro sport a zdraví. A to je pro mě dostatečná výzva, abych ve své práci pokračoval.
Upřímně si hodně slibuji od týmové práce lidí, které na naší kandidátce máme.
Přeji si, aby naše uskupení ve volbách dostalo od lidí šanci ukázat,
že „tahle parta má městu co nabídnout!“